První party na Bali!

Základna kamarádů na Bali roste a naším nejnovějším přírůstkem je  Murda. Má kolem 35 let, živí se jako turistický průvodce, poslouchá Justina Biebera, oslaví s námi letošní Vánoce a mluví klasickou balingličtinou:
 
Náš rozhovor:
 
MURDA: „Namočit nudle a opláchnout pro dort k varu 5 minut v čisté vodě. Použít studený chléb, aby se uvolnila vlákna. Tvorba smažené nudle.“
JÁ: „Nemám kurva žádnou šajnu, co říkáš, ale seš dobrej“ 😀
 
Murda nás vzal do města, abychom koupili výkonnější skútr a nové helmy. Přijel nadupanou Toyotou (na Bali nemá nikdo ošklivá auta) a vyrazili jsme. Je s ním sranda, vyprávěl různé příběhy a během konverzace nás pozval na velkou večerní ceremonii #PartyHard.
 
Helmu jsem si pořídila růžovou. Vypadala fantasticky, ale měla jednu nepříjemnou vadu. Byla malá, takže mi cestou domů otekla hlava a vypadala jsem jako sešrotovaný morče. Musely jsme se do obchodu vrátit a helmu vyměnit. Účtenky místňáči neřeší (tohle je Bali, tohle není Babišov), věci se prodávají na dobrý slovo. Bába v krámě nemluvila anglicky, tak jsem polopaticky vysvětlovala:
 
„Já koupila this HELMA here today but it is malý!! I have HLAVA JAKO PYTEL OD BANANA, need to change!!“
 
Větší helmy pro větší hlavy stojí větší peníze. Skočila jsem do bankomatu, vybrala milion, ať je vata na večer a odnesla si matnou černou helmu, ve který vypadám jako Dark Rider. Jsem spoko.
 
V 8 večer nás vyzvednul Murda. Byly jsme natěšené, vyšampónované a nastrojené v Sarongu.
image.gif
 
Ráda nazývám věci nepravými jmény, proto budeme CEREMONII říkat PARTY. Pointa je stejná – lidé se sejdou na jednom místě za účelem pobavení a strávení příjemného času.
Jaké jsou rozdíly mezi českou a balijskou tancovačkou:
 
  1. ODĚV:
    Všechny ženy, dívky i nejmenší balijské vačice mají stejnokroje – barevný háčkovaný nátělník, Sarong a šátek kolem pasu. Evropské oblečky alá KozyPrdelVenDobrýDen tu neuspějí, ženy nemohou přijít v krátkém rukávu, to smí pouze muži.
    Muži mají také stejnokroje – bílé tričko nebo bílé košile a Sarong.
  2. HUDBA:
    Hrála živá muzika – vlastně dva typy. Prvním byl překrásný ženský zpěv bez hudebního doprovodu. Nerozuměla jsem ani hovno, ale cítím, že zpívala o bozích, o přírodě a o lásce. Když žena dozpívala, přišli na řadu muži muzikanti. Hoši do toho bušili jak za mlada, z ceremonie v posvátném chrámu se stala solidní technoparty a já se začala modlit, ať tam někdo pustí Michala Davida.
  3. OBČERSTVENÍ:
    V Čechách se ceremonie, narozeniny, vinobraní, poutě nebo dobročinné akce neobejdou bez hesla „ženský, chlast a chlebíčky“. Tahle ceremonie neměla chlast ani chlebíčky, ale prodávaly se smažené nudle, rýže a kapučíno.
  4. LIDI, DĚTI, ZÁBAVA:
    Nevím, jak je možné, že jsou místní fakáči tak dobře vychovaní, každopádně nikdo nelítá zpocenej s vytahanýma punčocháčema a soplem u nosu, nikdo neřve, nebrečí, nemrčí, neotravuje. Lidé se smějí, diskutují, kouří hřebíčkové cigarety, neničí výzdobu a za sochami nejsou vidět kopulační pohyby.
  5. KONVERZACE:
    Politici, Zeman, islamisti, tři generace staré rodinné křivdy nebo hokej jsou klasická česká prímová téma, která sice nemají řešení, ale všichni se u nich rádi pobaví. Nejdřív je to sranda, pak hádka jako sviňa.
 

Na ceremonii na Bali se konverzovalo:

A: Halo, havrju? (Ahoj, jak se máš?)
JÁ: Hello, Im fine. You?
A: Gud. Vasjunem? (Dobrý, jak se jmenuješ?)
JÁ: Michaela. You?
A: Aghsbfeuofbeuhfbie (Neidentifikovatelný)
JÁ: That is really nice name.
A: (potěšen komplimentem) Vejufom? (Odkud jsi?)
JÁ: Czech Republic. Its in Europe.
A: Čekyš? Čiko? Ah, Čekoslovak.
 
Českou republiku tu nikdo nezná, Československo ano. Často si myslí, že jsme z Francie nebo dokonce ze Sovětského svazu. No…
 
  6. NÁBOŽENSTVÍ: 
    Náboženství je pro místňáče život. Přijdou k vám, stáhnou hlavu mezi ramena,         tajemně se rozhlídnou, zda se někdo nekouká a potichu položí otázku „Nechceš       ňáký bony?“ 😀 Oukej, to neřeknou, ale vypadají u toho tak. Otázka zní „A co ty?       Seš taky hindu“?
 
 
7.  PROGRAM:
    Ceremonie na Bali slouží k modlení, oslavám náboženství, děkování bohům,             přinášení obětí, zahnání špatných duchů. Tančí, zpívají, je to koloběh procesů –       jednou se všichni rozutečou a vrátí se s malůvkami na čele, podruhé se odnikud     vynoří dav padesáti žen s košíkami na hlavách (na hlavách nosí i dřevěná polena       nebo pět pater vyskládanýho ovoce), potřetí se ozve šílený řev (stíhají u toho             sledovat fotbal a zrovna dali gól), počtvrté jakoby neexistoval čas a všichni se           zastaví na jednom místě.
 
Finální dojem z ceremoniálu, který trval dvě hodiny, je nadšení a radost. Vše bylo nádherně nazdobené (přípravy trvaly 3 dny), místňáči vyfešákovaní, nálada magická, místo bezpečné a kouzelné. Každá vesnice má ceremoniály jiné, liší se dle tradic. Ačkoliv si člověk připadá jak Alenka v říši divů, vetřelec a nejvíc bílej ze všech bílejch lidí na zemi, vřele doporučuji něco podobného zažít 🙂
 
PS: Trošku se přiznávám, že mi chybí české nonstopáče a rulety. Ale až přijedu, tak si to vynahradím!!!!!!
 
                                                   S láskou Michaela

Sdílej mě