Utekly jsme od placení

enter Tady jsme na Bali, tady nejsme v Čechách (podle balijců „áááá čekoslovakya“). Rozhodla jsem se, že se smlouvat naučím.

V Ubudu je množství tržnic, my jsme si vybraly tu nejvíce zapadlou. Jako místnáči – však už to znáte. Prodavačka u nás byla za dvě vteřiny a už mi cpe overal (mám hobití výšku, v overalu vypadám zaprcle, co na tom prokrista nechápe?!) Vybrala mi tílko a kraťásky a já se ptám „ How much is it?“ Odpoví, že  2OO.OOO IDR, což je kolem 400 Kč. Za tílko a kraťasy férová cena, né. Beru.

Dobrý pocit z nákupu vystřídá naštvání, že takhle se to nenaučím. Trénink musí pokračovat. Oslovuje nás další prodavačka a nabízí…overal. Bože! Dělám zagorku a zařídím na overalu slevu 100.000 IDR, což je asi 200 Kč. Nuda.

Přichází poslední stánek a tentokrát muž, prodavač. Zatáhne nás do svého království a nabízí Sarung, což je místní tradiční šátek. Prvotní cena je 800.000 IDR. Hra začíná. Muž vypráví o těžkém životě, hraje na city, ale jsme se Zuzkou neoblomné. Po 3 minutách stahujeme cenu na 600.000 IDR. Vymýšlím si, že máme omezený denní budget na útratu. Za 2 minuty je to 500.000 IDR. Chystáme se odejít, cena je stále příliš vysoká. Dostáváme se na 400.000 IDR., což je  polovina původní ceny. Začíná mi stoupat adrenalin v krvi a Zuzce klesat tlak. Za 5 minut nabízí 300.OOO IDR. Naběhlá žíla na čele každou chvíli praskne, je to vzrušující. Zuzka brzy omdlí, v krámě už není žádný vzduch. Proklíná mě, říká, že odchází, ale já potřebuji ještě pár minut. Nakonec soucit s kamarádkou zvítězí a finálně prodavači oznamuji, že to nekoupím. Jeho neodbytnost je silnější a nechce nás z obchodu pustit. Začíná být dotěrný a zatarasí svým tělem dveře. Zuzka ztratila všechnu barvu z obličeje a říká, ať to #kurvavoledoprdele koupím. Hodnota nabízeného zboží je maximálně 80 Kč, není to ruční výroba ani bohaté zdobení, je to barevný kus látky. Vytahujeme z arsenálu poslední výmluvu, a sice že můžeme platit pouze platební kartou. Kdyby vytáhnul terminál, asi by mě trefil šlak. Chlap je aktivní a rozhodne se, že s námi půjde do bankomatu. Zoufalství překračuje všechny meze, souhlasíme, ale víme, že se cestou k bankomatu musíme, pěkně po anglicku, vytratit. A to taky uděláme. Pápá, lálá.

go site Kouzla a bohové prostupují na Bali každým koutem. Když prodavač zjistil, že jaksi nejsme, seslal na nás temné síly. Bouřku. Domů jsme to měly dobrých 20 minut. Na skútru, bez pláštěnky a v helmě bez předního skla, protože to je moc fancy. Smějeme se, že nejsme z cukru, deštíček nás nemůže rozhodit. Sranda končí o chvíli později, když metr před námi na silnici  spadl obrovský kus větve. Ten by nás už trošku rozhodit mohl, hahaha. Déšť začíná být tak silný, že se ulice mění v řeku.

click here Těžko říct, kolik dalších blbců v tom dešti na skútru jelo, protože jsme místo očí měly malé škvírky a jely víceméně na slepo. Ale nebyly bychom to my, dobrodruzi, kdybychom nevytáhly Go-Pro kameru a cestu nestihly řádně zdokumentovat.

Když se na to zpětně podívám, bylo to nebezpečný, ale zónu pohody máme doma. Poprvé mi na Bali byla zima, jinak si myslím, že to byl hodně úspěšný den 🙂

 

                                                  S láskou Michaela

Sdílej mě