Utekly jsme od placení
Základem úspěšného kšeftu na Bali je smlouvání. Tím nemyslím, že budete u pokladny v supermarketu vyprošovat slevu a když vám jí prodavačka nedá, tak jí přejedete vozíkem. Smlouvá se především na tržišti. Pro někoho zábava, pro jiného výzva, no pro mě je to porod. Mám z Čech najetý zvyk, že pokud něco stojí stovku, tak to stojí stovku a nebudu to chtít za pade.
Tady jsme na Bali, tady nejsme v Čechách (podle balijců „áááá čekoslovakya“). Rozhodla jsem se, že se smlouvat naučím.
Jak jsme jedly v garáži
Od příjezdu na Bali jíme velmi skromně – suchou rýži se syrovou mrkví, suchou rýži s okurkou, dnes jsem měla k obědu suchou rýži s banánem, což je zatím nejlepší kombinace, protože banán má alespoň nějakou chuť (Tuto ňamku doporučuju). V krámech prodávají jen chipsy a sušenky, není nic normálního, co bychom mohly koupit, až zítra se dostaneme do většího marketu, proto taková dieta.
Zuzka navrhla, že dnes večer půjdeme na jídlo, ať to tady trošku rozjedeme
Jak jsme hledaly skútr
Tak už jsou z nás oficiální místňáči, pořídily jsme si skútr. Kdo tu nemá skútr, jakoby nebyl. Týden jsme chodily pěšky a upřímně řečeno to bylo dost na prd. V chodnících je co deset kroků metrová díra do Mordoru, na změření šířky chodníku vám stačí třiceti centimetrový pravítko (což je i na mé hobití tělesné proporce dost málo), neustále musíte přeskakovat kokosy, psy a slepice a potíte se. Hlavně ze stresu, že tentokrát to fakt nepřežijete.
První party na Bali!
Bali a nebe
