Jak jsme hledaly skútr

see url Tak už jsou z nás oficiální místňáči, pořídily jsme si skútr. Kdo tu nemá skútr, jakoby nebyl. Týden jsme chodily pěšky a upřímně řečeno to bylo dost na prd. V chodnících je co deset kroků metrová díra do Mordoru, na změření šířky chodníku vám stačí třiceti centimetrový pravítko (což je i na mé hobití tělesné proporce dost málo), neustále musíte přeskakovat kokosy, psy a slepice a potíte se. Hlavně ze stresu, že tentokrát to fakt nepřežijete.

source site Na internetu jsme si našly půjčovnu skútrů, kam Agus, náš věrný přítel, zavolal, aby zjistil, jakou káru pro nás mají. Bohužel žádnou,  VYPRODÁNO. Webové stránky tu moc nefrčí, rozhodly jsme se neztrácet čas a jít si skútr najít osobně. Jak? Pěšky. Klasicky. Sílu mi dodávala myšlenka, že je to naposledy,  go to link poslední pěší túra kolem hlavní silnice.

watch Už tu máme pár kamarádů, takže se cestou zdravíme, culíme a já si říkám, jak je na tom světě krásně. Lidi jsou tu skvělí, milí, nezkažení. Balijci by se pro vaše potěšení rozkrájeli, vždy vám ochotně poradí a pomůžou. A vůbec jim nevadí, že vám nerozumí, že neznají správnou odpověď, prostě něco prohlásí a široce se usmějí. A vy víte, že absolutně netuší, ale smějete se s nimi, protože nikdo nic neví a nikomu to nevadí.  SVĚT JE TADY VYJÍMEČNÝ. image.gif

 

watch Náš skútr jsme našly po 40 minutách na zapadlém místě, které napůl vypadalo jako galerie obrazů, napůl jako prodejna koberců. Venku měli zaparkované tři dranďáky s papírovou cedulí FOR RENT. Obsluhovala nás moc sympatická (jak jinak) balijská babička a celý proces půjčení byl ve znamení culení se jeden na druhého. Vyplníte papír s číslem pasu a mezinárodního řidičáku, zaplatíte pár šušňů a skútr je váš. Benzin, který prodávají v lahvích od Absolutky (zkušení ví, že tam bývala vodka), není dobré kupovat, není kvalitní, je to šmejd. Říkal Agus, takže na to bacha!

První rozjezd byl opatrnější, člověk si musí zvyknout na řízení vlevo. Z Čech jsme zvyklí (tak jasně že jak kdo) dodržovat předpisy, tady si s nimi nikdo hlavu neláme. Už mi vážně nepřijde divný, když na skútru jezdí ve třech, když táta řídí a dítě mu vlaje dolem krku, když s sebou řidič táhne čtyřmetrové ocelové tyče ( dobrá laser show), když je babče na skútru sedmdesát a její tachometr ukazuje stejné číslo (a beztrestně vás předjíždí???). I přes všechny srandičky, které na silnicích potkáte, je důležité neusnout na vavřínech a řídit normálně.

source site Skútr na Bali znamená svobodu. A pro mě teda taky jídlo, protože jako první věc jsme jely do velkého marketu nakoupit pořádnou baštu.  Jsem dokonale spokojená.

                                               S láskou Michaela

Sdílej mě