Dnes jsme se vzbudily do krásného a konečně také chladnějšího rána. Posnídaly jsme, zabalily krosnu (velkou modrou KROSNU!!) a vyrazily na výlet směr Monkey Forest, což je deštný prales uprostřed Ubudu, kde se volně pohybují opičky. Můžete je krmit banány a ony vám vylezou na ramena. Prý trošičku kradou, ale jenom krapítek, jenom taková srandička. Jinak jsou úžasné a roztomilé. No…omyl! Jsou to zákeřný a nenažraný svině!
Koncept areálu nedělal žádný blbec, je to fikaný. Na začátku mají mláďátka. Ta roztomile hopsají po větvích, skákají rodičům po hlavě, tahají je za ocas, koušou do nohy („Lidé jsou skutečně z opic“, praví matky, zatímco je jejich děcka tahají a koušou do nohy) a turisté fotí, natáčí a užívají si chlupatá zvířátka. A vy postupujete nedočkavě dále do pralesa, protože chcete vidět víc.
O pár minut později se začínají kolem dokola ozývat hlasité výkřiky lidí. Kroutíte hlavou nad jejích netolerancí, copak ta ubohá zvířátka nemůžou nechat v klidu a musí tu ječet jak idioti? Měla jsem tušit, že jsou to výkřiky hrůzy, ty šmejdi si tam zrovna někoho podávali.
Se Zuzkou jsme došly ke skupince tří opic – máma a dvě mláďata. Měly jsme s sebou banány a Zuzka už chtěla ovoce udat, aby na ní mohla nějaká opička vyšplhat a já udělat fotku za sto lajků. Než jsme řekly slovo „banán“, opice se začaly podezřele množit a najednou jich kolem nás bylo příliš moc. Banány v krosně byly pouze dva a chytře jsme usoudily, že to pro skupinu 20 opic stačit nebude.
Ovšem tady jste v džungli, tady se vás nikdo neptá, jestli banány chceš nebo nechceš dát. Tady je prostě navalíš a vypadneš. Řekl si jeden středně velký opičí samec a skočil Zuzce na hlavu. Začala jsem lovit zrcadlovku, že to vyfotím. Věci šly ale příliš rychle. Mistr si bez pardonu otevřel zip od krosny, zkušený byl víc než kdejaká pražská čorka, šel na jistotu. Teď si představte začátek Večerníčku, jak ta postavička za sebe odhazuje noviny nebo si představte samy sebe, jakou rychlostí vyhazujete hadry ze skříně, když nemáte co na sebe. Stejně tak začal PAN OPIČÁK všude kolem vyhazovat doklady, klíče, účtenky, prostě samej nepotřebnej sajrajt (pro nás základ života!!). Chtěl jídlo a sušenky. A chtěl je hned. Vrchní kapsa ho neuspokojila a tak se rozhodnul, že si vezme celou krosnu. Zuzka po pětivteřinovým tranzu, co se to prokrista děje, začala konat a chtěla opičáka odehnat. Ten nehodlal ustopit a začal prskat, kousat, vrčet a morfovat v King Konga. Kolem se začali sbíhat jeho kumpáni, takže jsem si připadala jako v Chánově a to na moji povahu bylo příliš, začala jsem utíkat a křičet heeeelp. Zuzka bojovala a bojovala statečně. Mé ječení zabralo a pomoc byla na dosah. Přiběhla mladá cizinka a chtěla opici ze Zuzčiny hlavy odehnat, čímž sama sobě podřezala větev. Opičák se nasral, začal vrčet, skočil dolů (dobrá zpráva), ale zaútočil na slečnu a bez pardonu jí sebral sukni. Na vlastní oči jsem viděla, jak opice ukradla holce sukni. Prostě jí svlíkla! Šly na mě mdloby – doklady rozkradený, holka znásilněná, Zuzka zbitá. Za pár vteřin přiběhl hlídač a frajeři se rozutekli, jakoby se nic nedělo.
Do téhle chvíle mi jako největší vzrušení přišlo, když na Palmovce pro jednu nezbednou bezdomovkyni přijela čtyři policejní auta. Ovšem vidět Zuzku bojovat s opicí a vidět opici svlíknout člověka a okrást ho o sukni, to už jsme s intenzitou dobrodružství někde úplně jinde.
Abychom výlet úspěšně zakončily, zašly jsme si v centru na Gado-gado. Že tam Zuzku posral a pokloval pták, to už nemá smysl psát, lidi by nám tyhle příběhy nevěřili 🙂
S láskou Michaela