Tady jsme na Bali, tady nejsme v Čechách (podle balijců „áááá čekoslovakya“). Rozhodla jsem se, že se smlouvat naučím.

V Ubudu je množství tržnic, my jsme si vybraly tu nejvíce zapadlou. Jako místnáči – však už to znáte. Prodavačka u nás byla za dvě vteřiny a už mi cpe overal (mám hobití výšku, v overalu vypadám zaprcle, co na tom prokrista nechápe?!) Vybrala mi tílko a kraťásky a já se ptám „How much is it?“ Odpoví, že 2OO.OOO IDR, což je kolem 400 Kč. Za tílko a kraťasy férová cena, né. Beru.

Dobrý pocit z nákupu vystřídá naštvání, že takhle se to nenaučím. Trénink musí pokračovat. Oslovuje nás další prodavačka a nabízí…overal. Bože! Dělám zagorku a zařídím na overalu slevu 100.000 IDR, což je asi 200 Kč. Nuda.

Přichází poslední stánek a tentokrát muž, prodavač. Zatáhne nás do svého království a nabízí Sarung, což je místní tradiční šátek. Prvotní cena je 800.000 IDR. Hra začíná. Muž vypráví o těžkém životě, hraje na city, ale jsme se Zuzkou neoblomné. Po 3 minutách stahujeme cenu na 600.000 IDR. Vymýšlím si, že máme omezený denní budget na útratu. Za 2 minuty je to 500.000 IDR. Chystáme se odejít, cena je stále příliš vysoká. Dostáváme se na 400.000 IDR., což je polovina původní ceny. Začíná mi stoupat adrenalin v krvi a Zuzce klesat tlak. Za 5 minut nabízí 300.OOO IDR. Naběhlá žíla na čele každou chvíli praskne, je to vzrušující. Zuzka brzy omdlí, v krámě už není žádný vzduch. Proklíná mě, říká, že odchází, ale já potřebuji ještě pár minut. Nakonec soucit s kamarádkou zvítězí a finálně prodavači oznamuji, že to nekoupím. Jeho neodbytnost je silnější a nechce nás z obchodu pustit. Začíná být dotěrný a zatarasí svým tělem dveře. Zuzka ztratila všechnu barvu z obličeje a říká, ať to #kurvavoledoprdele koupím. Hodnota nabízeného zboží je maximálně 80 Kč, není to ruční výroba ani bohaté zdobení, je to barevný kus látky. Vytahujeme z arsenálu poslední výmluvu, a sice že můžeme platit pouze platební kartou. Kdyby vytáhnul terminál, asi by mě trefil šlak. Chlap je aktivní a rozhodne se, že s námi půjde do bankomatu. Zoufalství překračuje všechny meze, souhlasíme, ale víme, že se cestou k bankomatu musíme, pěkně po anglicku, vytratit. A to taky uděláme. Pápá, lálá.