Základna kamarádů na Bali roste a naším nejnovějším přírůstkem je Murda. Má kolem 35 let, živí se jako turistický průvodce, poslouchá Justina Biebera, oslaví s námi letošní Vánoce a mluví klasickou balingličtinou:
Náš rozhovor:
MURDA: „Namočit nudle a opláchnout pro dort k varu 5 minut v čisté vodě. Použít studený chléb, aby se uvolnila vlákna. Tvorba smažené nudle.“
JÁ: „Nemám kurva žádnou šajnu, co říkáš, ale seš dobrej“ 😀
Murda nás vzal do města, abychom koupili výkonnější skútr a nové helmy. Přijel nadupanou Toyotou (na Bali nemá nikdo ošklivá auta) a vyrazili jsme. Je s ním sranda, vyprávěl různé příběhy a během konverzace nás pozval na velkou večerní ceremonii #PartyHard.
Helmu jsem si pořídila růžovou. Vypadala fantasticky, ale měla jednu nepříjemnou vadu. Byla malá, takže mi cestou domů otekla hlava a vypadala jsem jako sešrotovaný morče. Musely jsme se do obchodu vrátit a helmu vyměnit. Účtenky místňáči neřeší (tohle je Bali, tohle není Babišov), věci se prodávají na dobrý slovo. Bába v krámě nemluvila anglicky, tak jsem polopaticky vysvětlovala:
„Já koupila this HELMA here today but it is malý!! I have HLAVA JAKO PYTEL OD BANANA, need to change!!“
Větší helmy pro větší hlavy stojí větší peníze. Skočila jsem do bankomatu, vybrala milion, ať je vata na večer a odnesla si matnou černou helmu, ve který vypadám jako Dark Rider. Jsem spoko.
V 8 večer nás vyzvednul Murda. Byly jsme natěšené, vyšampónované a nastrojené v Sarongu.
Ráda nazývám věci nepravými jmény, proto budeme CEREMONII říkat PARTY. Pointa je stejná – lidé se sejdou na jednom místě za účelem pobavení a strávení příjemného času.
Jaké jsou rozdíly mezi českou a balijskou tancovačkou:
Na ceremonii na Bali se konverzovalo:
A: Halo, havrju? (Ahoj, jak se máš?)
JÁ: Hello, Im fine. You?
A: Gud. Vasjunem? (Dobrý, jak se jmenuješ?)
JÁ: Michaela. You?
A: Aghsbfeuofbeuhfbie (Neidentifikovatelný)
JÁ: That is really nice name.
A: (potěšen komplimentem) Vejufom? (Odkud jsi?)
JÁ: Czech Republic. Its in Europe.
A: Čekyš? Čiko? Ah, Čekoslovak.
Českou republiku tu nikdo nezná, Československo ano. Často si myslí, že jsme z Francie nebo dokonce ze Sovětského svazu. No…
6. NÁBOŽENSTVÍ:
Náboženství je pro místňáče život. Přijdou k vám, stáhnou hlavu mezi ramena, tajemně se rozhlídnou, zda se někdo nekouká a potichu položí otázku „Nechceš ňáký bony?“ 😀 Oukej, to neřeknou, ale vypadají u toho tak. Otázka zní „A co ty? Seš taky hindu“?
7. PROGRAM:
Ceremonie na Bali slouží k modlení, oslavám náboženství, děkování bohům, přinášení obětí, zahnání špatných duchů. Tančí, zpívají, je to koloběh procesů – jednou se všichni rozutečou a vrátí se s malůvkami na čele, podruhé se odnikud vynoří dav padesáti žen s košíkami na hlavách (na hlavách nosí i dřevěná polena nebo pět pater vyskládanýho ovoce), potřetí se ozve šílený řev (stíhají u toho sledovat fotbal a zrovna dali gól), počtvrté jakoby neexistoval čas a všichni se zastaví na jednom místě.
Finální dojem z ceremoniálu, který trval dvě hodiny, je nadšení a radost. Vše bylo nádherně nazdobené (přípravy trvaly 3 dny), místňáči vyfešákovaní, nálada magická, místo bezpečné a kouzelné. Každá vesnice má ceremoniály jiné, liší se dle tradic. Ačkoliv si člověk připadá jak Alenka v říši divů, vetřelec a nejvíc bílej ze všech bílejch lidí na zemi, vřele doporučuji něco podobného zažít 🙂
PS: Trošku se přiznávám, že mi chybí české nonstopáče a rulety. Ale až přijedu, tak si to vynahradím!!!!!!